Zygmunt Miloszewski - Zapletení

13-19-607
Originál: Uwiklanie
Vydáno: 2011 (2007)
Obsah:

Zapletení je detektivka zcela současná, se všemi prvky, které ta lepší část aktuální světové produkce kriminálního žánru obvykle obsahuje: především těsné sepětí s každodenní realitou, k níž vedle samotného procesu policejního vyšetřování patří také politický či mediální tlak, rodinný život i kariérní ambice. Když knihu dočteme, zjistíme sice překvapeně, že Miłoszewski si model vražedné zápletky vypůjčil od Agathy Christie (a tudíž v onom sympaticky civilním světě působí příliš rafinovaně), nicméně vše organicky a věrohodně zakomponoval do postkomunistického Polska.
Detektivem je tu prokurátor Teodor Szacki, muž, který se pomalu dostává do středního věku, i když – podobně jako mnoho dnešních mužů na prahu čtyřicítky – se tu a tam vrací (nebo na to přinejmenším myslí) do životního módu volnějšího, bezstarostnějšího a jiskrnějšího. A vyšetřuje vraždu, která se stala krátce po jednom vypjatém psychoterapeutickém sezení, při němž bylo užito novátorské metody – takzvané konstelační terapie (účastníci sezení „hrají“ role lidí, kteří byli pro dotyčného pacienta klíčoví); zavražděn byl právě pacient, kterému mělo sezení pomoci, aby se vyrovnal s traumaty svého života. Szacki se probírá minulostí terapeuta i jeho pacientů, rodinnou i profesní, a postupně odhaluje jeden dávný zločin ještě z dob, kdy v Polsku řádila tajná policie. Mezitím se potýká s každodenními trablemi svého úřadu, flirtuje s mladou novinářkou a zvažuje, jak naložit se svým uvadajícím manželstvím.
Nečekaná chvíle přichází v poslední třetině románu. Szacki tu narazí na partu bývalých estébáků, kteří spokojeně podnikají a ze všeho nejméně touží po tom, aby se někdo šťoural v jejich minulosti. Szackému to dají najevo nejprve mírně, když to nepomůže, tak přitvrdí. A – světě div se – Szacki se tu navzdory všem stereotypům o hrdinném detektivovi, který jde za pravdou bez ohledu, jaké to pro něj může mít následky, zachová zbaběle. Přesněji řečeno – zbaběle právě jen z pohledu toho, co očekáváme od literární postavy. Kdyby se do podobné pozice dostal čtenář, v devadesáti devíti případech ze sta se zachová stejně. Tenhle krutý realistický moment patří v knize k nejlepším, ale není osamocený. V závěru to sice autor poněkud přehání s náhlými zvraty a komplikované spiknutí nás vrací do světa literární fikce, do té doby však čteme solidní společensko-kritický román ze současného Polska s detektivní zápletkou. Podobné psal Stieg Larsson, podobné se stále více prosazují i v anglosaském světě.

Skóre: 7/10