Vydáno: 2009
Obsah:
Ve své knize autor navazuje na svoji bakalářskou práci, věnovanou ekonomickému myšlení Tomáše Akvinského, zabývá se už ale ekonomickým myšlením v širší perspektivě: od Sumerů přes Židy, středověk a třeba ekonomické názory J.A. Komenského až po dnešek. Sedláček ukazuje, že jisté ekonomické povědomí existovalo již odpradávna, stejně jako určité mechanismy, jak zmírňovat sociální rozdíly a omezovat vliv monopolů (tak vysvětluje židovský institut jubilejního roku, kdy se měly odpouštět dluhy a Izraelci v otroctví měli být osvobozeni). Zároveň ale upozorňuje, že jen málokterý ekonom opravdu zakládal svoje teorie jen na tom, že lidem jde především o sledování vlastního užitku a ekonomika se tak v autorově podání proměňuje v něco, co nemá daleko k náboženství a umění, neboť je to „mystérium, spontánní tajemství a je zázrak, že (vůbec) funguje“. Na stránkách Sedláčkovy knihy také dochází k mnoha skutečně překvapivým setkáním: tak Mistra Eckharta autor spojuje s Googlem a Martina Bubera s Adamem Smithem (v autorově interpretaci ovšem tito dva autoři k sobě nemají zase tak daleko). Sedláčkův ekonomický slovník, s nímž pojednává třeba o bibli („dobro outgoing, dobro incoming“), působí také značně nevšedně. Jeho kniha poskytuje četné podněty k dalšímu promýšlení či doplňování: například nakolik dnes ekonomické modely pronikají do teologického myšlení, kde se běžně používá pojmu ekonomie spásy („plán spásy stanovený Bohem, uskutečněný a zjevený v celkovém uspořádání dějin, plán, který nachází v Kristu svůj střed a svůj vrchol“), nebo jak se ekonomie a náboženství prolínají v dnešním Izraeli (židovský stát se například musí o Velikonocích zbavit všeho obilí, protože v něm mohou být kvasnice, a to tak, že ho prodá za symbolickou cenu jednomu Palestinci s tím, že přístup k němu bude mít až po 9 dnech, osmý den - po konci svátků - ale stát od smlouvy odstoupí). V pestré škále kultur, jmen, názorových směrů a vědních disciplin se přitom Sedláček v knize pohybuje docela s přehledem, i když místy jsem měl přeci jen dojem, že autor si počíná poněkud libovolně při výběru toho, na koho se odvolává a koho naopak pomíjí, například když rozvíjí teorii o tom, že „matematika byla prvotně jen emocí, až postupně tento vjem zracionálněl“, odkazuje na psycholožku J. Heffernanovou a mnohem významnější autory jako Damasio či Ridley nechává stranou (ale libovolně samozřejmě píšeme všichni…).Skóre: 9/10
