Originál: Hundraarigen som klev utgenom fonstret och forsvann
Vydáno: 2012 (2009)
Obsah:
Jonas Jonasson věnuje knihu v úvodním poděkování svému dědečkovi: „Ale dědo… je to pravda?“ divila jsme se my vnoučata. „Ty, co říkaj jenom to, co je pravda, nemá cenu poslouchat,“ odpověděl dědeček.
Dvě části, které se střetnou
Kniha je rozdělena na dvě části, které se v jejím závěru střetnou. Jedna, ta retrospektivní, líčí například Allanovo seznámení s generálem Frankem, Mej-ling (Čankajškovou manželkou) nebo třeba přičinění se ve druhé světové válce.Druhá ukazuje pouť Allana coby neposlušného důchodce, který se na útěku z nudného domova pro seniory seznámí s několika podobnými společenskými odpadlíky, aby se pak společně, omylem (jak jinak), přimotali k vraždám i ohromnému balíku peněz.
Historické postavy v dobrém světle
Těžko lze knihu brát jako výpověď o pohnutém dvacátém století – její autor staví své historické postavy do lichotivého, humorného světla. Američtí státníci, evropští komunisté i frankisté (nacistům se z celkem pochopitelných důvodů vyhnul) vypadají jako parta neškodných strýců.Mao Ce-tung radí Allanovi, jakou zemi si vybrat, kam hned tak nedoputuje hřejivá, všeobjímající síla komunismu (volba padne na Bali), prezident Truman se zase nechá opít do němoty tequilou. Jonasson ve své práci skládá hold moci fabulace a světové století je mu prostorným jevištěm, na němž předvádí různé divácky oblíbené typy.
Allan představuje dobráckého vypravěče, kterému nepřísluší ostatní osoby hodnotit nebo odsuzovat „Je tak, jak je, a bude, jak bude,“ je chlácholivým mottem hrdiny knihy, což se mu nakonec v konfrontaci s velikášskými ideologiemi zdá jako nejrozumnější osobní politika.
Mezinárodní úspěch knihy se tak zdá pochopitelný – v Jonassových historkách vítězí vtip a optimismus nad násilím a hloupostí a zlo je tak malé, nanicovaté a neduživé, že na něj lze zapomenout po pár štědře nalitých kořalkách.
Skóre: 8/10
Žádné komentáře:
Okomentovat