Origiál: Luftslottet som sprängdes
Vydáno: 2010 (2007)
Obsah:
Představte si, že musíte čelit sadistickému vrahovi, gangsterům, obchodujícím s bílým masem a nakonec tajným službám. A můžete hádat, kdo z nich vám půjde nejvíc po krku. Milovníkům špionážních románů další nápovědy netřeba.V prvním díle trilogie Stiega Larssona Milénium novinář Mikael Carl Blomkvist a geniální hackerka Lisbeth Salanderová vypátrají násilnického vraha, v druhém se utkají s podsvětím, přičemž na povrch vypluje Lisbethina minulost a současně je tak osvětleno i její podivínské, antispolečenské založení. A v díle třetím se příběh, s laskavou pomocí švédského premiéra završí, byť některé volné nitky ještě zůstanou - do pevných uzlů by je jistě byl předčasně zesnulý autor svázal v následujících svazcích: námětů měl podle svých slov na deset knih dopředu.
Dívka, která kopla do vosího hnízda se formálně podobá špionážnímu románu, v závěru dojde i na napínavé soudní drama - kdo má tenhle žánr rád, přijde si na své. Krok za krokem sledujeme, jak agenti zvláštní sekce tajných služeb rozehrávají hru, v níž neváhají obětovat cokoli, aby zachránili vlastní krky. Jenže protistrana představovaná novináři a posléze i čestnými policisty, se v téhle partii zahanbit nenechá a postupně získává navrch. Larsson je obratný vypravěč. Jako novinář přirozeně dobře znal nejen mediální prostředí (pro čtenáře obeznámeného s chodem a praktikami médií má příběh zvláštní kouzlo navíc), ale strhujícím způsobem popisuje také strukturu švédské tajné policie. Při Larrsonových exkurzech do švédské společensko-politické situace by se ale sem tam hodila vysvětlivka od české redakce - mimo Švédsko patrně není tak podrobně známo vyšetřování atentátu na Olofa Palmeho a s ním spojená aféra Ebbeho Carlssona, dost možná už z povědomí čtenářů vypadla i relativně nedávná vražda ministryně Anny Lindhové.
Lehce zklamáni možná budou příznivci Lisbeth Salanderové. Třetí díl je sice hlavně o ní, ale tak trochu bez ní. Pro vlastní akci (vyjma hackerských úkonů) má Lisbeth málo prostoru a děj jí přisuzuje více či méně pasivní úlohu: na začátku leží těžce zraněná v nemocnici, později se ocitá ve vazební věznici a k činům se dostává až na úplném konci knihy.
Čeho se však čtenáři nedostane od Lisbeth, to Larsson vynahradí na postavách dalších žen. Ať už je to novinářka, obhájkyně, policistka – většinou jde o atraktivní, schopné bytosti s analytickým mozkem, které snadno strčí své průměrné mužské kolegy do kapsy. Dobré vykreslení charakterů je Larssonovou silnou předností, všechny jeho postavy, včetně epizodních, mají svůj příběh, uvěřitelnou motivaci, vlastní mikrosvět.
Dívka, která kopla do vosího hnízda je vlastně pohádkou - ovšem takovou, jakou chtějí všichni dospělí číst. Pohádkou o tom, že právo může zvítězit, že ponižovaní a utlačovaní (žádní ideální hrdinové bez poskvrnky, ale skuteční lidé) se dovolají spravedlnosti, že lze vyhrát boj i se státními institucemi a že ve státních orgánech pracuje řada morálních lidí. Larssonovy knihy jsou etikou a morálkou prodchnuty, naštěstí nikoli školometsky protivným způsobem. Je tu novinářská čest ztělesněná snad někdy až příliš dokonalým Mikaelem Blomkvistem, pevné zásady a víra v zákon policistů a právníků, přátelství, které se nedá snadno zviklat pochybnostmi. Pro amorální agenty Larsson žádné omluvy nehledá, snad jen zamyšlení: "Sepsali si vlastní zákony, v nichž pojmy jako pravda a lež přestaly odpovídat naší realitě a kvůli nimž zůstali zcela izolováni od normální společnosti.“
Zatímco první díl může stát samostatně, druhý a třetí jsou spolu příběhem pevně propojeny. Celá trilogie má však jednu pevnou spojnici. Pod špionážním pláštíkem Larsson rozvíjí své původní téma nerovnoprávné společnosti, v níž muži často beztrestně nenávidí (a týrají) ženy. "Koneckonců se tu v první řadě nejedná o špiony a státní sekty, ale o obyčejné násilí spáchané na ženách a o muže, kteří ho umožňují," shrne autor celý příběh ústy Mikaela Blomkvista. Kruh se uzavřel.
Skóre: 10/10
Žádné komentáře:
Okomentovat