Roderick Gordon & Brian Williams - Volný pád do podzemí

10-16-532

Originál: Freefall

Vydáno: 2009

Obsah:

Třetí díl podzemních dobrodružství Willa Burrowse. Ukáže se, že čím blíže se člověk ocitne středu Země, tím nižší je gravitace. Naši hrdinové pád přežijí (kdyby nepřežili, o čem by těch čtyři sta stránek bylo, že?!), a přestože se dosud z Průduchu nikdo nedostal, vydávají se spasit svět. Přestaňme na chvíli ironizovat a zkusme to vážně – co je na Volném pádu do Podzemí dobrého?
Dobré nápady mají autoři v oblasti tvorů z Podzemí. Transformování různé havěti, zejména pavoukovců, do ještě děsivějších forem vychází, scény z Podzemí jsou mnohdy až naturalistické, odporné. Nechtěl bych potkat tzv. „opičí pavouky“, natožpak létající „jasoně“, křížence netopýrů a bůhvíčeho, podle autorů předobraz toho, čemu dnes říkáme „andělé“. Kouzelné.
Celá trilogie se snaží nebýt plytkou fantasy bez návaznosti na tento svět. Je jednoznačně vidět snahu ukázat některé problémy lidstva – ať už nedostatečnou ochranu přírody (přestože jde o argument Styxů, tedy „těch špatných“), nebo připomenutí druhé světové války (Styxové v roli nacistů, Koprolité v roli Židů?). Tyto náznaky jsou ovšem natolik zmatené a nedotažené, že z nich nelze nic složit dohromady. Bohužel.
Podobně jako knihy o Harrym Potterovi nebo série Tetování krví je i Podzemí založeno na silném příběhu (zde máme tu „hybnou sílu“ z obálky). Objevují se dějové zvraty, ubohý čtenář bez oddechu hltá stránku za stránkou, Will i Chester taktak unikají z děsivých situací, ostatní dějové linky fungují jednak jako zpomalovače děje, jednak jsou napínavé i samy o sobě. Jenomže. Tetování krví má promyšlené pozadí, téměř čtvrtinu každé knihy tvoří vysvětlivky, mapy, slovníčky a podobně. V Harrym Potterovi jsou zvraty uvěřitelné, jsou sice náhlé, ale vypadají jako dlouho plánované, je pouze čtenářovou chybou, že si jich „nevšiml“. V Podzemí jsou zvraty značně pochybného charakteru. Už první ve Volném pádu do Podzemí – z paní Burrowsové, která předchozí dvě knihy seděla u televize a nevěnovala se... vlastně ničemu, se stává superhrdinka, která miluje své děti, rychle chápe vše, co je jí vysvětleno (a ani se moc nediví), a nakonec dokáže nejlépe ze všech postav odolávat styxskému Černému světlu. Ostatně, celý příběh je postaven na pronásledování Willa a Chestera. Oba sice vědí, co se děje, nicméně je krajně nepravděpodobné, že by byli schopní nějak zabránit úsilí Styxů. Styxové však – naprosto iracionálně – místo svého roky promýšleného plánu věnují veškerou snahu na dopadení obou čtrnáctiletých chlapců. To, že se Willovi a jeho otci jako jediným povede dostat se z Průduchu na Povrch už vůbec nekomentuji.

Skóre: 4/10