Petr Šabach - Máslem dolů

15-14-662
Vydáno: 2012
Obsah:

Evžen s Arnoštem jsou chlapíci kolem šedesátky, kamarádi a štamgasti z pivnice Ticho. Z jejich hospodských debat vyplyne, že Arnošt provozuje dosti obskurní antikvariát, pravidelně dochází do nemocnice na návštěvu za svým starým otcem, který už téměř nevnímá skutečnost. Nebo ji naopak jako jeden z mála vnímá? Největší Arnoštovou radostí je jeho vnuk Míša. S ním tropí rozličná alotria. Potom ale dojde k tragédii, Míša na chůdách shodí hrnec s vroucí vodou a opaří se. Od tohoto momentu kniha nabere překvapivé obrátky.
Mnohé recenze si drží od Šabachů, Páralů iVieweghů nepochopitelný odstup. Absolutně nechápu, proč zrovna tihle upadli v nemilost. Jejich romány jsou fortelně vystavěné. Obyčejně je v nich i překvapivý dějový zvrat. Přirozené, ze života odposlechnuté dialogy. Vyprávění odsejpá, vtip a ironie jsou vyváženy špetkou dobře dávkovaného sentimentu. Co je na tomhle zavrženíhodného? Tváříme se, jako by česká literatura byla plná šrajbrů, co s každou novou knihou udělají revoluci srovnatelnou s Joyceovým Odysseem. Houbeles. Kolik takových spisovatelů je v generaci, a to ne v Čechách, ale na světě? Napsat řemeslně poctivou knihu, kterou čtenáři zhltnou na posezení v ordinaci u zubaře, to je přece setsakramentský kus kumštu.

Skóre: 7/10

Jonas Jonasson - Analfabetka, která uměla počítat

15-13-661
Originál: Analfabeten som kunde räkna
Vydáno: 2014 (2013)
Obsah:

Druhý román Jonase Jonassona Analfabetka, která uměla počítat chtěl být třeskutě vtipný a bizarní. Je však na rozdíl od jeho Stoletého staříka spíš překombinovaný. Druhý román Jonase Jonassona Analfabetka, která uměla počítat chtěl být třeskutě vtipný a bizarní. Je však na rozdíl od jeho Stoletého staříka spíš překombinovaný. Dvě dějové linky jsou zprvu vzdálené na půl zeměkoule. Zatímco Nombeko tráví dospívání zavřená ve výzkumném středisku v Pelindabě a dělá tu uklízečku a poradkyni ohledně zbraní hromadného ničení v jednom, ve Švédsku se jednomu manželskému páru narodí dvojčata – chlapci. Zatímco jeden je po mamince chytrý a vlídný, druhý je po otci hloupý a pomatený. Dá se samozřejmě čekat, že během pár kapitol se Nombeko a dvojčata setkají. Jejich příběhy se osudově spojí a nakonec zachrání švédského krále, jak to ostatně stojí v názvu anglické verze.

Skóre: 6/10
 

Emil Hakl - Skutečná událost

15-12-660
Vydáno: 2013
Obsah:

Emil Hakl dokáže s každou svou další knihou přesněji diagnostikovat stav české společnosti. Ta nejnovější se jmenuje Skutečná událost a s typicky haklovskou jazykovou bravurou vede dost nemilosrdně přímý řez současným mužským světem, aby odkryla všechno, co může pod kůží úspěchu a ramenatých řečí hnisat.
Držitel ceny Magnesia Litera se trefil na milimetr přesně. Do sprostých řečí o ničem, které však dávají tušit inteligenci a potenciál těch, kteří plýtvají životem na hraní stupidních počítačových stříleček.
Do tématu, jemuž jako by dominovala exekuce uvalená na jednoho z hrdinů knihy, který vlastní ošklivý dům, za nímž je skrytý skomíravý trylek o přátelství a velká óda na lásku maskovanou lhostejnou odtažitostí (jen ať si proboha ten druhý nemyslí, že o něj stojím).
Do třetice se Hakl trefil do aktuální atmosféry, začínaje Oslem těsně po Breivikovi a konče jednou z posledních vládních krizí, kde to první jasně nabízí řešení pro to druhé, definitivní a krvavé. Jenomže marast, v němž se koupou jeho postavy, nedá vzniknout ničemu víc než zpackané a vystrašené akci, kde cíl je bezejmenný a výsledek neprůkazný.
Zdroj: http://kultura.idnes.cz/recenze-emil-hakl-skutecna-udalost-dt4-/literatura.aspx?c=A130125_163602_literatura_ob

Skóre: 7/10
 

Jan Werich - Italské prázdniny

15-12-659
Vydáno: 1963
Obsah:

Werich navštívil několikrát Itálii, v knize popisuje cestu s dcerou Janou.
Benátky
Werich se diví, proč centrum Benátek učarovalo tolika známým i neznámým lidem, ale nakonec mu to je jedno. I jemu se to líbí.
"Jsou místa, o kterých všichni tvrdí, že jsou nádherná, jedinečná. Nesmíte se však zeptat proč. Nikdo neví proč. A tvrdí-li, že ví, šidí nebo lže. Náměstí svatého Marka je jedno z takových míst."
Florencie
Werich obdivuje sochu Davida před Palazzo Vecchio. Není jisté, jestli socha ukazuje Davida po porážce Goliáše nebo před. Werich si sedl do kavárny a za ním si přisedl Australan Bob. Povídá mu: "Člověče, potkat v noci chlapa, který si prohlíží Davida, tak jako tys to dělal, to mi vrací víru v umění." Werich povídá o soše Davida: "Pro mne je to vzkaz, že není třeba se bát Goliášů."
Bob pracuje u televize. Povídá, že televize šíří nevkus a nemůže jinak, protože musí něco prodat, to je její pravý účel. Prodává se mnohým a musí prodat mnoho.
Bob si také myslí, že v naší době je disharmonie. Měli bychom žít v harmonii mezi mozkem a srdcem, jinými slovy mezi vědou a uměním. Ale mezi námi vede příliš moc mozek.
Pisa
Werich by určitě nedoporučil navštívit tohle město. Jediné zajímavé, co v Pise je, je nepovedená věž. A potom miliony lidí, kteří ji fotografují.
Řím
Werich má rád Řím. Všímá si, že uniformy stráží před chrámem svatého Petra navrhoval Raffael a strážníci je pořád nosí.
Werich má rád povahu Římanů. Nejsou hrubí, ale spontánní, rádi se baví a jí. V Římě prý jezdí všichni na motorkách a skútrech. Kdo se chce vrátit do Říma, má vhodit malý peníz do fontány di Trevi.

Skóre: 10/10
 

Karel Čapek - Anglické listy

15-12-658
Vydáno: 2009 (1924)
Obsah:

Cestopisy, nesoucí pečeť Čapkova výrazného stylu přitažlivým způsobem přibližují charakter, kulturu i všední život těchto zemí. Anglické listy z roku 1924 přibližují Anglie a její svérázné obyvatele v cestopisných črtách Karla Čapka, které původně vznikaly jako sloupky pro Lidové noviny.
Knížka plná bystrých postřehů a laskavého humoru vznikla při dvouměsíčním pobytu spisovatele v Anglii v roce 1924. Čapek líčí své dojmy z britské metropole, jejích rušných ulic či vzorně udržovaných parků, vtipně komentuje své návštěvy londýnských pamětihodností i výlety do Cambridge a Oxfordu. Nechybí ani postřehy z cesty do Skotska a Walesu, ani stručné portréty velikánů anglické literatury. Čapek výstižně charakterizuje anglickou národní povahu, upozorňuje na kulturní rozdíly mezi ostrovní říší a starým kontinentem a v závěru vyjadřuje svůj respekt k britským demokratickým tradicím. Svou svěžest a vtip neztratily Čapkovy cestopisné fejetony ani s odstupem několika desetiletí.

Skóre: 8/10
 

Gabriel Garía Márquez - Sto roků samoty

15-11-657
Originál: Cien anos de soledad
Vydáno: 2006 (1967)
Obsah:

Kniha se zabývá osudy šesti generací rodu Buendíů, obývajícího jihoamerické městečko Macondo (smyšlené městečko, do kterého Márquez zasadil většinu svých románů. Bývá ztotožňováno s Aracatacou, kde autor trávil část svého dětství u prarodičů). Děj není přesně datován, nicméně podle vývoje událostí lze soudit, že se odehrává přibližně od poloviny 19. století až do 60. let století dvacátého. Je obrazem latinskoamerických dějin od koloniálních dob (retrospektivy až do časů Sira Francise Drakea) přes období občanských válek (plukovník Aureliáno Buendía) až po pronikání amerického kapitálu (banánová společnost) a z toho plynoucí sociální rozpory (velký banánový masakr).
V knize se proplétají reálné prvky s magičnem, nadpřirozené jevy jsou popisovány zcela samozřejmě (létající koberce) zato třeba led je zobrazen jako naprostý zázrak. Záležitosti každodenního života se proplétají s dějinami jihoamerického kontinentu, mnohé postavy se dožívají nepřirozeně vysokého věku, žijí po smrti, vyprávění se často vrací nazpět, časové roviny se proplétají, je vyvolána iluze věčného opakování, návratu. Historie rodu i obce je předem popsána na pergamenech cikánského kouzelníka Melquíadese, který předčasnému vyzrazení osudu Maconda zabránil tím, že své proroctví zapsal ve svém rodném sanskrtu, zašifroval a sestavil tak, že významné události proložil jevy každodenního života.
Za osudy hrdinů románu se skrývá rodové prokletí, jímž je chronická samota všech jeho příslušníků, kteří, ač obklopeni lidmi, nejsou schopni překonat své osamělé vášně. Např. zakladatel Maconda José Arcadio Buendía je uzavřen ve světě své bezbřehé fantazie, snadno se pro něco nadchne, ale nic nedotáhne do konce, jeho osamocenost vrcholí šílenstvím a posledních padesát let života stráví venku na dvoře přivázaný ke stromu. Jeho žena Úrsula roz. Iguaránová je pro změnu zcela pohlcena pozemskými starostmi a vyděláváním peněz. Jejich syn, plukovník Aureliano Buendía, neměl nikdy nikoho rád, vedl zbytečné války, plodil děti se ženami, které nemiloval a propadal se stále více do své pýchy a samoty. Všechny postavy jsou něčím zvláštní a všichni až na Krásnou Remedios, která byla zaživa vzata na nebesa, trpí nějakou vášní nebo obsesí.
Je to velké podobenství o lidské samotě, o lásce, o válce, o stárnutí a o smrti.

Skóre: 7/10