Mariusz Szczygiel - Gottland

11-16-556
Vydáno: 2007 (2006)
Obsah:

Na počátku si dovolím řečnickou otázku: Jaký úspěch, ať již v měřítku oslovených čtenářů tak z hlediska obchodního modelu, může mít sbírka šestnácti reportáží od „jakéhosi polského žurnalisty“, který se polské literární obci snažil přiblížit doposud netušenou tvář onoho českého souseda, který je v Polsku zařazen do kategorie bezpáteřního národa zbabělců a Švejků?! To, že se tato kniha Mariusze Szczygieła, Gottland, stala v Polsku obrovskou literární senzací, ba byla svými čtenáři ohodnocena jako nejlepší kniha roku 2006, nás může nechat poměrně klidnými. Nicméně to, že se kniha stala bestsellerem i pro současné zcela bulvárně zaměřené české čtenáře (více 20.000 doposud prodaných výtisků drží krok s nejprodávanějším českým autorem Michalem Vieweghem), ba podobný úspěch se čeká i v dalších zemích, Německa nevyjímaje, již naznačuje, že Szczygiełova více než pětiletá práce, kdy se krom usilovného pátrání v pramenech a výslechu svědků, naučil i česky, má na svých hubených 150 stranách opravdu co říci.
V prvé řadě je nutné zdůraznit, že Szczygieł zaměřil pouze na onu, pro běžného polského čtenáře, zcela neznámou tvář českého národa. Historii, mentalitu, a osobnosti typu, jak by asi evokoval název, provařeného Karla Gotta, ale i například Václava Havla, Tomáše Garrigue Masaryka, Jana Palacha, Karla Kryla, potažmo obligátního Švejka, tak zcela opomíjí. Naopak pro polského čtenáře zcela nepochopitelnou dobu normalizace charakterizovanou kombinací atmosféry strachu a společenské apatie, ilustruje na fenoménu tzv. kafkárny, kdy se americká stipendistka Joy Buchanan snaží dopátrat, co tento pojem vlastně znamená, ale dostává pouze neurčité a vyhýbavé odpovědi, aby to snad nebylo „něco proti něčemu“.
Podobně vykreslené jsou například 50. léta na autorovi brakové literatury Eduardovi Kirchbergerovi, jenž v roce 1948 nejprve uteče do západního Německa, aby se po dvou letech nejenže vrátil zpět do komunistickým režimem zmítaného Československa. Zde prošel vnitřní katarzí, vymazal svůj dosavadní život a pod novým jménem Karel Fabián se stal socialisticky uvědomělým spisovatelem románů zcela nekriticky hlásajících oficiální propagandu. 50. léta rovněž ilustruje na postavě zcela průměrného sochaře Otakara Švece, který byl proti své vůli vybrán, aby nad Prahou postavil několik desítek metrů vysokou sochu Stalina. Neunese však soustavný tlak a před dokončením sochy spáchá sebevraždu. (Aby byla socha de facto vzápětí a v maximální tichosti zase zlikvidována.)
Leitmotivem Gottlandu tedy není bulvární objevování senzací. A není jim ani náprava značně pokřiveného vnímání českého národa (vnímaného jakožto zmíněný národ zbabělců a Švejků), ale naopak Szczygieł čtenáři překládá jen určitou mozaiku s naznačenými portréty vzájemně zcela odlišných osobností - krom zmíněného spisovatele Eduarda Kirchberga/Karla Fabiána a sochaře Otakara Švece, je to továrník Tomáš Baťa, herečka Lída Baarová, spisovatel Jan Procházka, lékařka a politička Jaroslava Moserová, novodobý následník Palacha Zdeněk Adamec, zpěvačka Marta Kubišová a další. To vše s dovětkem, že Szczygieł nejen nemoralizuje, ale naopak vedle sebe rovnocenně staví kladná i záporná hodnocení dle soudobých i současných pramenů a interpretací tak, že Gottland český národ sice nerehabilituje, ale pro nečeského čtenáře vede k umírnění mnohdy zcela kategorických soudů. Pro čtenáře českého naopak přináší nezúčastněný nadhled nad vlastními dějinami.

Skóre: 10/10