Originál: O vencedor está só
Vydáno: 2008
Obsah:
Abyste pronikli do světa filmu anebo modelingu, potřebujete pevnou vůli a hodně štěstí. A když budete dlouho tvrdě dřít, dostanete se až na vrchol, odkud ale zase spadnete. A celou tu dobu budete nešťastní, obklopeni falešnými přáteli… Pokud jste ještě neslyšeli, že sláva a peníze nejsou v životě všechno, přečtěte si Vítěz je sám, novou knihu od Paula Coelha o jednom dni na Filmovém festivalu v Cannes.Téma je to opravdu exkluzivní, ale v podstatě se nedozvíte víc, než se dá vytušit ze zpráv ze šoubyznisu. Ovšem pokud věříte všemu, co se tam říká, a nepodezříváte zářivé úsměvy celebrit věnované kamerám z přetvářky, dočkáte se některých nečekaných odhalení. Míra překvapení pak bude záviset na osobních zkušenostecha naivitě/skepsi každého čtenáře.
Zákulisí života celebrit však není hlavním tématem knihy, ve které se prolínají osudy několika různých postav, které se setkaly v Cannes na začátku filmového festivalu. Oním tématem je spíš hodnota lásky a věrnosti v osobním životě a píle a štěstí v životě pracovním. A samozřejmě pomsta. Zní to jednoduše a ničeho složitějšího se opravdu nedočkáte. Po prvních dvou vleklých třetinách, kdy je tok textu jen občas přerušen nějakým zvratem a spíše ještě více retardován věčnými retrospektivami, konečně začne děj nabírat spád a připomíná detektivní příběh. Coelho sice v předmluvě předznamenavá, že „nejde o thriller, ale nelítostný obraztoho, kam jsme dospěli“, ale nedaří se mu čtenáře přesvědčit, že nemá nic do činění s ledasjakým napínavým čtením pro dlouhé večery, ale s kvalitním společenským románem. Naopak! Je škoda, že se slibně rozvíjejícímu popisu detektivního pátrání nedostal větší prostor.
Vítěz je sám se v dnes už poměrně rozsáhlé Coelhově tvorbě zařadil k těm méně známým „nemagickým“ románům a novelám. Tedy i příběh zde se odehrávající je prost paranormálních jevů, ale najdete zde i jiné, coelhovsky příznačné motivy jako protekční banku a okrajově i spirituální tematiku. Sice se (díkybohu!) nedočkáte žádných iniciací ani obřadů nebo duchovních cest, ale i přesto některé postavy občas používají podobenství a dech beroucí moudra jako „Ta nejdůležitější slova ve všech jazycích jsou jen drobná slůvka“. Naštěstí to není příliš často, takže máte šanci, že knihu zdárně dočtete až do konce. Ten je sice překvapivý, ale výsledný dojem nezachrání.
Dialogy jsou tvořené dlouhými replikami – působí nevěrohodně a nenabízí vnitřní charakterizaci postav. Těch je celá řada, ale v jejich příbězích pořád dokola čteme to samé: jak je těžké dostat se mezi nejlepší a jak těžký a prázdný život vedou ti, kterým se to podaří.
Těžko posoudit, do jaké míry se jedná o autorský záměr, ale jedna z hlavních postav, vyšinutý psychotický vrah, svým přesvědčením o správnosti svého konání připomíná hrdiny jiných Coelhových knih hledajících osvícení. Je snad novou radou k cestě za povznesením: Jděte a prolijte krev nevinných? Není to úplně původní myšlenka, ale takové bychom u Coelha stejně ani nehledali.
A co stojí za názvem jeho knihy (a této recenze)? V prvé řadě jsou osamocené všechny postavy, které se střídají v hledáčku vypravěče. Přestože dosáhly absolutní špičky ve svém oboru a mají, nač si vzpomenou, jsou vlastně opuštění a stále nespokojení. To samé se ale dá říci o postavách, na které úspěch teprve čeká, nebo si jej už dávno prožily, a stejně tak i o těch, u kterých víme, že nikdy k vítězům nepatřily a patřit nebudou. Takže nejen vítězové jsou sami. Čekali jste něco lepšího? Můžete si najít nějaký vlastní výklad, jestli vám za to Coelho bude stát…
Skóre: 6/10
Žádné komentáře:
Okomentovat