pondělí 12. července 2021

GOODREADS

Veškeré další knihy jsou vedené na Goodrerads

pondělí 22. března 2021

Cornelia Funke - Tintenblut

21-03-868
Vydáno:  2005
Obsah
Die Handlung knüpft direkt an den ersten Teil an. Zunächst lässt sich der Feuerspucker Staubfinger aus Sehnsucht nach seiner alten Welt von Orpheus (der sich nach dem mythischen Sänger benannt hat) in die Tintenwelt zurücklesen. Dabei bleibt durch eine Manipulation von Orpheus der Lehrling Staubfingers, Farid, zurück und fällt dem bösen Messerhelden Basta in die Hände. Doch Farid kann entfliehen, um die Familie des Buchbinders Mortimer, dessen Tochter Meggie er liebt, zu warnen und sich durch Meggie in die Tintenwelt lesen zu lassen, um dort sein Vorbild Staubfinger warnen und beschützen zu können.
Tatsächlich gelingt es ihm, Meggie, die wie keine andere über die Fähigkeit des Hinüberlesens verfügt, für seinen Plan zu gewinnen. Doch sie liest sich bewusst ebenfalls in die Tintenwelt – und gegen ihre Absicht auch Gwin, den gehörnten Marder, der Staubfingers Tod bedeutet. Nachdem sich Meggie und Farid vom Weglosen Wald bis zum Lager der Spielleute durchschlagen konnten, treffen sie dort auf Fenoglio. Dieser nimmt Meggie bei sich auf. Farid kommt bei Staubfinger und seiner Frau Roxane auf deren Kräuterhof unter.
Farids Warnung bleibt erfolglos. Der Buchbinder wird von Basta und dessen Herrin Mortola überrascht. Er, Resa und seine Gegner werden von Orpheus in die Tintenwelt gelesen. Mo wird von Mortola mit einem Gewehr angeschossen und er und Resa werden sich selbst überlassen. Die Nessel (eine der besten Heilerinnen der Tintenwelt) findet die beiden und bringt sie in das geheime Lager der Spielleute, wo sie nur auf Ablehnung stoßen, die der Schwarze Prinz mit seiner Anwesenheit jedoch in den Hintergrund drängen kann.
Während Staubfinger in Tintenherz mehrmals Mitglieder von Meggies Familie den Verbrechern ausgeliefert hat, wird er hier zu ihrem Helfer. Über weite Strecken wird er zur Hauptfigur, weil er als einziger mit allen Bereichen der Tintenwelt vertraut ist. Er versteht die Sprache der Bäume, weiß mit allen Fabelwesen umzugehen und beherrscht so perfekt das Feuer, dass er es sogar mit dem Wasser zusammenzwingen kann. Außerdem verkehrt er mit Spielleuten, Heilern und Räubern, die hier die Gegenpartei zum Prinzip des Bösen darstellen. Mit dem Schwarzen Prinzen, dem Beschützer der Spielleute und Anführer der Räuber, ist er schon von Kindheit an befreundet.
Dagegen hat der Dichter Fenoglio Schwierigkeiten, sich in der von ihm erschaffenen Welt zurechtzufinden. Während er in Tintenherz durch seine Macht über Figuren der Tintenwelt Wesentliches zur Rettung der Familie Meggies beitrug, hat sein Eingreifen in die Handlung der Tintenwelt zwiespältige Wirkungen. Mehrmals verändert er mit Meggies Hilfe die Tintenwelt, doch immer wieder verwirklichen sich seine Ideen anders als geplant.
Nachdem Mo, Resa und andere Spielleute von den Männern des Natternkopfes entführt werden, machen sich Meggie, Farid und Staubfinger auf den Weg zur Nachtburg, um diese zu befreien.
Meggie gerät ebenfalls in die Hände des Natternkopfes und sowohl sie als auch ihr Vater können nur die Freiheit für sich und die anderen gefangenen Spielleute erlangen, wenn sie dem König der Nachtburg ein leeres Buch binden, welches ihn unsterblich machen soll.
Zufrieden mit Mos Werk lässt der Natternkopf sie tatsächlich frei, plant aber von Anfang an für sie einen Hinterhalt. Staubfinger, Farid, der Schwarze Prinz und mehrere andere Männer eilen ihnen jedoch zu Hilfe. Im Gefecht wird Farid von Basta vor Meggies Augen getötet, welcher wiederum aus Rache von Mo mit dem Schwert durchbohrt wird.
Sowohl Staubfinger als auch Meggie kommen über den Tod des Jungen nicht hinweg, weshalb letztendlich Staubfinger sein Leben für das Farids gibt. Nach dieser Handlung liest Meggie Orpheus in die Tintenwelt, der etwas schreiben soll, um Staubfinger zurückzuholen, da Fenoglio es aufgegeben hat.

Skóre: 7/10
 

pondělí 22. února 2021

Michelle Obama - Můj příběh

21-02-867
Originál: Becoming
Vydáno: 2018 (2019)
Obsah:

Michelle Obamová se díky svému životu naplněnému smyslem a úspěchy stala jednou z nejikoničtějších a nejpodmanivějších žen naší éry. Jako první dáma Spojených států amerických a první Afroameričanka v této roli pomohla nastolit nejvlídnější a nejpřístupnější atmosféru v Bílém domě v historii a vybudovala si pozici silné zastánkyně práv žen ve Spojených státech i po celém světě. Radikálně změnila životní styl mnoha rodin, které díky ní vedou zdravější a aktivnější život, naučila nás několik tanečních kroků, zabodovala v Carpool Karaoke Jamese Cordena a v nemilosrdné záři reflektorů dokázala vychovat dvě normální a skromné dcery. Michelle Obamová ve svých pamětech, díle plném hlubokých úvah a úchvatného vypravěčství, zve čtenáře do svého světa a zaznamenává zážitky, které ji formovaly – od dětství v chicagské South Side, přes léta, kdy jako vedoucí pracovnice vyvažovala mateřské a pracovní povinnosti, až po dobu, kterou strávila na nejslavnější světové adrese. S neomylnou upřímností a jiskřivým vtipem popisuje svá vítězství i zklamání na veřejnosti i v soukromí a vypráví svůj příběh, tak jak ho žila – svými slovy a podle svého.
Můj příběh je kniha nejen vřelá, moudrá a sdělná, je to také neobvykle důvěrné sdělení ženy, která oplývá silnou duší, inteligencí a přirozenou moudrostí, ženy, která se vždy vzpírala všem očekáváním a jejíž příběh nás inspiruje ke stejnému postoji. Michelle Obamová ke své knize říká: „Když jsem psala Můj příběh, byl to pro mě hluboký osobní zážitek. Úplně poprvé jsem měla prostor se otevřeně zamyslet nad svojí neočekávanou životní dráhou. V této knize hovořím o svých kořenech, o tom, jak malé děvče z chicagské South Side nalezlo ve svém hlase sílu a dokázalo tuto sílu předat jiným. Doufám, že moje osobní cesta bude čtenáře inspirovat k tomu, aby v sobě nalezli odvahu a stali se tím, kým touží být. Nemůžu se dočkat, až se s nimi o svůj příběh podělím.”

Skóre: 10/10 
 

čtvrtek 21. ledna 2021

Dominik Dán - Krv nie je voda

21-01-866
Vydáno: 2015
Obsah

Žiadne obdobie v Krauzovej krátkej detektívnej praxi nebolo také ťažké ako rok 1992. Bezpečnostní analytici tvrdili, že to spôsobila neuvážená porevolučná totálna amnestia, ktorá vyprázdnila väznice a presýtila ulice násilím. Krauz a jeho kolegovia z oddelenia vrážd sa v tom čase bezpečnostnými analýzami nezaoberali, pre nich bolo dôležité, že majú čo robiť, tak robili. V marci chytili Ondreja - Beštiu a dokazovanie viny a zadovažovanie dôkazov proti zatiaľ najplodnejšiemu sériovému vrahovi v dejinách slovenskej kriminalistiky trvalo mesiace. Nečudo, že na pozadí tvrdých spoločenských zmien bol celkom nenápadne spáchaný posledný federálny zločin, ktorý mohlo oddelenie vrážd v Našom Meste legálne vyšetrovať - potom sa už slovenskí a českí policajti hrali každý na svojom piesočku. Odohral sa tak nenápadne, že skoro zapadal prachom, no hoci nebol nijako beštiálny, ani príliš zložitý, aj tak by bola škoda nespomenúť ho, lebo bol pekný - ak sa dá niečo podobné povedať o upálení mladej ženy a jej dieťaťa.

Skóre: 7/10