Originál: Pure
Vydáno: 2013 (2011)
Obsah:
Román Čistý od Andrewa Millera je jedním z
nejoriginálnějších příběhů, které se v literatuře objevily. Pojednává totiž o
demolici starého hřbitova v centru Paříže. Je psán brilantním a poutavým
jazykem, který čtenáře doslova vtáhne.
Čeští čtenáři se seznámili s britským spisovatelem Andrewem
Millerem před 14 lety, kdy mu vyšel román Důmyslná bolest, jeho první kniha,
která patří mezi podstatné debuty posledních desetiletí. Už za ni dostal Miller
několik prestižních cen či nominací. V roce 2001 napsal román Oxygene, s nímž
se probojoval do nejužší nominace na Booker Prize. A za historický příběh Čistý
získal před dvěma lety slavnou Costa Award.
Podobně jako v Důmyslné bolesti, i tady Miller prokazuje až
nesnesitelně detailní znalosti problematiky, o které píše: lidské tělo je tu
přítomné tak hmatatelně, že se čtenář musí čas od času zvednutím zraku od knihy
přesvědčit, zda některá kost či sval netlí vedle v posteli. Už však nejde o
nemocné, ale o tisíce mrtvých. Děj se točí kolem demolice hřbitova Neviňátek s
přilehlým kostelem v centru Paříže, kterou dostane na starosti mladý inženýr
Jean-Baptiste.
Přestože z dnešního pohledu je nesporné, že město
vyrůstající z gigantické hromady mrtvých těl musí být otrávené, tehdy to
starousedlíci a vystrašení věřící viděli jinak.
Kdo by se chtěl dotknout posvátného místa, kam generace
pohřbívaly své blízké, všechny ty blízké vykopat, kosti očistit, zbytky svalů a
šlach z nich vyvařit, převézt je za Paříž a znovu pohřbít? Kdo by kopal 17
metrů hluboko a nezemřel by zavalen hlínou nebo otráven puchem rozkladu? Sám
ďábel.
Přesto je třeba odzvonit starým časům a nechat přijít ty
nové - a skrze koho to jde lépe provést než skrze muže, který na otázku
"Máte meč, monsieur?" odpovídá: "Nemám, madame, jsem inženýr,
mám mosazné pravítko."
Hrdinou je tu pochybující mladík - pochybuje nejen v souladu
s voltairovskými ideály, ale i sám o sobě, o svém úkolu, své odvaze, vlastním
směřování. Ne nadarmo si večer přeříkává místo modlitby: "Kdo jsi? Jsem
Jean-Baptiste Baratte. Odkud jsi? Jsem z Bellême v Normandii. Co jsi? Jsem
inženýr, vystudoval jsem École des ponts. V co věříš? V sílu rozumu…"
Nádherná postava, jež si zaslouží být hrdinou právě pro svou nehrdinskost. Pak
je tu jeho starý přítel, alkoholik, který mu spolu s třiceti dělníky přijíždí
pomoci kopat mrtvé. Varhaník a buřič Armand, který zná každou sukni ve městě.
Starý hrobník a jeho mladinká dcera Jeanne. Rakouská prostitutka Héloisa, žena
ze sna, zjevení, které pokaždé lehce zpomalí děj, když se objeví v zorném poli
Jeana-Baptista. Zároveň však "není žádná zasněná holka, zná muže, zná
velký díl povahy světa, ale je těžké vzdát se lásky, ať už jste prošli
čímkoli". A ovšem tříčlenná rodina Monnardových, u které Jean-Baptiste
bydlí a která je s hřbitovem Neviňátek spojená víc, než se na první pohled zdá.
Čistý má tu nejpodstatnější přednost dobré knihy: strhující nevšední příběh.
Miller dokáže přesně dávkovat popis odborných postupů inženýrských, lékařských
(je tu mimochodem i doktor Guillotin), těžařských i hrobařských a nijak jimi
neunavuje, naopak ve čtenáři budí zvědavost pohroužit se do studia dějin konce
18. století a zjistit o Neviňátkách víc.
Detaily Miller podává čtenáři v tom nejluxusnějším
literárním balení. Ať už se týkají tehdejšího jídla ("Na stole leží pár
plátků naložené telecí hlavy, chutná, nebožátko, jako by ho naložili ve
vlastních slzách"), protestantských manter ("Utrpení je dar od Boha,
není to nic, na co bychom si mohli stěžovat") i krajiny ("Z okna
dostavníku, který nezastavuje, vypadá chudoba vesnic téměř malebně"). A
když se člověk dočte o hromotluckém otci Jeana-Baptista, jenž byl rukavičkářem,
že vypadal jako "býk, který se snaží uplést řetěz ze sedmikrásek", je
si jistý, že drží v rukou čirou esenci čtenářské radosti.
Skóre: 7/10
