Voskovec & Werich - Korespondence I

8-13-493

Vydáno: 2007

Obsah:

První svazek dosud nepublikované korespondence mezi Jiřím Voskovcema Janem Werichem zahrnuje období let 1945 až 1962. Knihu doplňují i některé méně známé fotografie z působení V+W na opačných koncích světa.

Korespondence byla doposud uložena v Archivu Howarda Gotlieba při bostonské univerzitě. Vzájemné listy legendárních tvůrců Osvobozeného divadla, jejichž cesty se po únoru 1948 rozdělily, jsou svědectvím jejich originality, ale odhalují i jejich osudy v bipolárním světě během doby železné opony a studené války. Z dopisů je zřejmé, že oba své listy chápali jako součást svých literárních plánů a počítali s jejich pozdějším publikováním.
Vzájemná korespondence Jiřího Voskovce a Jana Wericha byla dlouhou dobu jediným pokračováním jejich předválečné literární spolupráce. "V jejich dopisech se odrážejí soukromé radosti a starosti, jsou v nich zachyceny i jejich úvahy o životě a smrti, jejich filozofie, názory na svět a veřejné dění i jejich politické úsudky, ať už psány ezopským jazykem, aby unikly cenzuře, anebo otevřeně při Werichových cestách na západ," připomíná nakladatel.
V bostonském Gotliebově archivu, kde je uložena Voskovcova literární pozůstalost, se vedle Werichových dopisů vyskytují rovněž originály některých dopisů Voskovcových. Voskovec si pravidelně dělal kopie všeho, co napsal, bostonský archiv má prakticky celou korespondenci Voskovce a Wericha. V pražském Památníku národního písemnictví jsou ale originály Voskovcových dopisů, na kterých jsou často ručně psané marginálie, které chybí v kopiích. Oba archívy se doplňují a byly vzaty při přípravě současného vydání v úvahu.
Ačkoliv Voskovec i Werich mistrně vládli českým jazykem, jejich dopisy nejsou vždycky psány standardní spisovnou češtinou, jsou směsí jejích různých rejstříků od okázalého stylu Werichových osloveních Shakespeara a Voskovcových filozofických úvah do anglo-české směsi, parodující jazyk krajanů v Americe. V dopisech si oba pisatelé s jazykem pohrávají, s oblibou odhalují jeho směšné stránky jako "hovět do vyhovění", vytvářejí nová slova jako "kdesicosiář" a často míchají hovorovost s archaismy či s umělým archaizováním typu "buď opatrn, odvážen a chrabr".
Dopisy jsou uveřejněny tak, jak je editoři našli v archivech. Nikterak je neopravovali, protože jedním z jejich cílů bylo ukázat bohatost češtiny obou pisatelů. Ve svém celku jsou jejich dopisy dramatickým dokumentem vnější i vnitřní emigrace v dobách studené války, říká nakladatel.

Skóre: 9/10

Trevanian - Shibumi

8-12-492
Vydáno: 2005 (1979)
Obsah:
When this novel was first published in 1979, the leading critics had a difficult time classifying the work. It wasn't exactly an espionage thriller or an epic, but it seemed to touch upon many genres and themes. ~Shibumi~ is a fictional biography more than anything else, for its central character, Nicholai Hel, is the tale's main concern. A minor character in the story sums up the protagonist superbly at the end of the book by calling him half saintly ascetic, half Vandal marauder - a medieval anti-hero. Nicholai Hel is your vintage 'man-against-the establishment' with a mind like a steel trap and the tastes and lifestyle of an 18th century aristocrat. His pedigree is a throw back to the German/Russian elite, where generations of breeding and culture have contributed to his unusual character. Nicholai is a man without a country, a natural mystic, philosopher, linguist, master of Go, a complex Japanese board game of high strategy, and most importantly, a self trained assassin for hire who is expert in the arts of naked/kill. More than this, he is a seeker of spiritual perfection, his ultimate goal being that hard to define state or condition known as Shibumi.
Trevanian (Rodney Whitaker) is a first rate writer. His technical skill in the craft well exceeds many leading 'thriller' writers of today. When one reads about the art of naked/kill, the mystical states of Nicholai Hel, or even the machinations of the CIA and their unscrupulous methods for creating and combating terror, one gets the distinct impression that the author knows exactly what he's talking about and must have access to some kind of inside information. His writing is almost too believable. Throughout the reading, I had to continue to remind myself that this novel was written in 1979, well before the general public had any concern about terrorism. Other than the main character, this tale is about corruption in governments, who will go to any lengths to secure oil rights in the Middle East. The book is also about technology, which has aided civilization in many ways, yet has eroded our basic values. In many respects, Nicholai Hel is a modern Luddite, despising machines in all their forms, and the waste they create. Nicholai Hel is an 'everyman' character, a representation of the virtuous individual, alone and pitted against the dangerous technological and consumerist values of the herd. In the end, however, does Nicholai Hel win this battle over the modern, vulgar, techno-centred majority and finally attain 'Shibumi'?
This work should be considered a classic, for it has a timelessness about it, and can be read many times, for it will continue to offer intellectual stimulation as well as pure entertainment for many years to come.
Skóre: 9/10