Originál: On Chesil Beach
Vydáno: 2007
Obsah:
Poslední dílo proslulého současného britského autora Iana McEwana "Na Chesilské pláži" (orig. On Chesil Beach, 2007) se bezúspěšně snažilo získat loňskou Man Booker Prize. Jeden z kritiků poukazoval i na fakt, že kniha vlastně svým rozsahem není ani románem, ale spíše novelou, či delší povídkou. Osobně si myslím, že právě tento rozsah je jedním z prvků, které z toho dílka udělaly tak čtivý a zralý příběh (byť nezískal tu Booker Prize). Dost se tím přiblížil právě svému asi nejznámějšímu románů - prvotině - "Betonová zahrada" (1978).
Přestože od této své až skandálně populární knihy napsal mnoho dalších příběhů, mnozí čtenáři i kritici postrádají v jeho další tvorbě jistou originalitu. Vždyť i v novém biografickém portrétu píše Markéta Musilová: "Byť v následujících letech McEwan vydal několik dalších, těmi nejprestižnějšími cenami ověnčených románů, např. Amsterodam, zdálo se, jako by ztratil šťávu. Byla to bezesporu vytříbená díla, ale podle kritiků postrádající dřívější originalitu; forma, jako vždy precizní, jako by převládla nad obsahem." Stejný názor vlastně najdeme i v doslovu knihy "Na Chesilké pláži" od překladatele Ladislava Šenkyříka: "... část kritiky i mnozí čtenáři si v rostoucí míře všímali jisté myšlenkové vyprázdněnosti a schematičnosti jeho děl. Styl a jazyk zůstávaly do té míry brilantní, že nadále bezesporu poskytovaly vrcholné čtenářské zážitky, ale zároveň jako by spisovatel jen obtížně hledal své téma, jako by se vytratila někdejší přesvědčivost a síla sdělení." A právě v tomto jeho novém románu jakoby se navrátila ta betonovozahradní síla sdělení, přesvědčivost a řekněme i jistá šokující myšlenka. Obsahově kniha deklaruje příběh odehrávající se vlastně jen v krátkém časovém úseku události, která je většinou spojována s vyvrcholením lásky, vzájemných citů, vášně a oddání se tělesně jeden druhému. Tou událostí je svatební noc. Tu právě prožívají, nebo chtějí prožít, naši čerství novomanželé Edward a Florence. Děj se odehrává na počátku šedesátých let minulého století, tedy v době, která teprve přinese sexuální revoluci zvanou hippies. Oba hrdinové tedy vyrůstali v době, kdy otázky tak intimního ražení jako sex a svatební noc, se neprobíraly ani s matkou, natož mezi milenci. Aspoň lidé z poměrů, ze kterých naši aktéři pocházejí. Právě tato neschopnost vzájemné komunikace, ten až zarážející stav dvou lidí, kteří už nějakou dobu k sobě cítí tak silný vztah, že se odhodlají ke svatbě, a přesto nejsou schopni o svých intimních a sexuálních potřebách, touhách a i problémech hovořit, je tím klíčovým prvkem celého příběhu.
Z pohledu dnešního čtenáře se z počátku tento stav může jevit dokonce až komický. Obzvlášť výraziva použitá autorem, dokazující jeho jazykovou vytříbenost, jako "... uvnitř přírodou stvořené dutiny v těle této veselé, krásné a úžasně inteligentní ženy.", či citáty z příruček pro mladé nevěsty plné termínů jako "vstoupil, vniknul", atd. Ovšem už zde autor volil slova a myšlenky, které možná mému současnému pohledu připadala "neobvyklá", ale dokázal přitom kdesi v pozadí nastínit skutečný problém, který možná dnes jen nejsme schopni pocítit. Vždyť kniha se vlastně považuje i za jakýsi obraz anglické společnosti tehdejší doby. Celá tragédii, tedy jejich osobní, je prostě založena na konfliktu normální tělesné horlivosti mladého muže, a bohužel ne ani "frigidity" Florence, jako spíše přímo odporu k čemukoliv intimně tělesnému.
Autor přitom na tak malém prostoru dokázal velmi mistrně provést čtenáře nejen tímto večerem, ale celým jejich minulým životem, který je poznamenal a možná ovlivnil v jejich počínaní. Zde je možné si všimnout toho "nezvyklého" z jejich rodin, jako psychické nemoci matky, či nespecifikované události ze vzpomínky na dovolenou u moře.
Ian McEwan velmi mile touto knihou překvapil. Výborný příběh, brilantní jazyk, perfektní překlad L. Šenkyříka jako u předešlých dvou McEwanových děl doplněný fundovaným doslovem. Prostě kniha zdařilá po všech stránkách. Krásný příklad moderní ostrovní tvorby.
Skóre: 9/10
Z pohledu dnešního čtenáře se z počátku tento stav může jevit dokonce až komický. Obzvlášť výraziva použitá autorem, dokazující jeho jazykovou vytříbenost, jako "... uvnitř přírodou stvořené dutiny v těle této veselé, krásné a úžasně inteligentní ženy.", či citáty z příruček pro mladé nevěsty plné termínů jako "vstoupil, vniknul", atd. Ovšem už zde autor volil slova a myšlenky, které možná mému současnému pohledu připadala "neobvyklá", ale dokázal přitom kdesi v pozadí nastínit skutečný problém, který možná dnes jen nejsme schopni pocítit. Vždyť kniha se vlastně považuje i za jakýsi obraz anglické společnosti tehdejší doby. Celá tragédii, tedy jejich osobní, je prostě založena na konfliktu normální tělesné horlivosti mladého muže, a bohužel ne ani "frigidity" Florence, jako spíše přímo odporu k čemukoliv intimně tělesnému.
Autor přitom na tak malém prostoru dokázal velmi mistrně provést čtenáře nejen tímto večerem, ale celým jejich minulým životem, který je poznamenal a možná ovlivnil v jejich počínaní. Zde je možné si všimnout toho "nezvyklého" z jejich rodin, jako psychické nemoci matky, či nespecifikované události ze vzpomínky na dovolenou u moře.
Ian McEwan velmi mile touto knihou překvapil. Výborný příběh, brilantní jazyk, perfektní překlad L. Šenkyříka jako u předešlých dvou McEwanových děl doplněný fundovaným doslovem. Prostě kniha zdařilá po všech stránkách. Krásný příklad moderní ostrovní tvorby.
Skóre: 9/10
