Petr Stančík - Mlýn na mumie

15-24-672
Vydáno: 2013
Obsah:

Ačkoli Petr Stančík není v české literatuře žádný nováček (před rokem 2006 publikoval pod pseudonymem Odillo Stradický ze Strdic), objevila se jeho nová kniha spíše nenápadně. Navzdory čtenářsky vstřícnému námětu i způsobu podání ji nakladatelství Druhé město ani knihkupci na pultech zatím neprosazují tak vehementně jako humoristickou Aristokratku Evžena Bočka či – jako už tradičně – nejvzácnějšího koně své stáje Michala Viewegha. Je to s podivem, neboť Stančíkova kniha je přinejmenším o třídu vtipnější než tolikrát skloňovaná Aristokratka a přinejmenším stejně řemeslně zdatná jako nejlepší kusy Vieweghovy.
Ale abychom neužívali nekorektních srovnání, podívejme se na Stančíkovu knihu per se. Podtitul knihy (Převratné odhalení komisaře Durmana) je z hlediska prvního kontaktu s knihou přece jen sdělnější než její enigmatický název. Naznačuje, že by mohlo jít o mainstreamovou, možná i béčkovou detektivku, plnou dobrodružství a napětí. Tomu můžeme dát za pravdu, avšak s přibývajícími stránkami postupně zjišťujeme, že žánrů a vlivů, jimiž se Stančík inspiroval, je mnohem více. Z reálií, některých účinkujících postav (Neruda, Tyrš) i takřka zapomenutých archaismů (moudí, mluno) je zřejmé, že se příběh odehrává v předminulém století; na druhou stranu – zejména začleněním řady fantaskních prvků, technických vynálezů na způsob Julesa Vernea či teleportace – dobové hranice bez rozpaků překračuje. Z dalších vděčných prvků, byť notně zparodovaných, nechybí milostná zápletka a vedle ní také spousta lechtivých, až pornografických scén. Převládajícím principem je však humor: není sporu, že mnohost užitých literárních postupů má jediný cíl – pobavit a rozesmát.

Skóre: 10/10