Jaroslav Žváček - Lístek na cestu z pekla

15-15-663
Vydáno: 2012
Obsah:

Do jakého obzoru nás Jaroslav Žváček pozve? Do zlého světa, v němž slabí ubližují slabším a ani autor zřejmě nevěří vkusu svých čtenářů. Ostatně vlastní výkon jako by charakterizoval slovy svého hrdiny scénáristy: „Syžet klišé na klišé, já vím, ale český průměrný divák je nenáročný.“ A také: „Český divák se k umění vyjadřuje s pohrdáním a žádá pomeje, tak dostane pomeje, nažere se a bude spokojeně chrochtat ve své špíně.“ Hodnotí se takto potenciální diváci filmu, ale pro autora této grafomanské nenasytnosti to je zřejmě též přiléhavý předobraz případného konzumenta knuhy. Děj je manipulován k protnutí životních trajektorií Tomáše, neúspěšného autora komerčních telenovel, dále rehabilitační sestry Báry, odmítající zděděný milion, který jí původně měl přinést mateřskou radost, a speciálního pedagoga Jeremiáše, kterému jeho odhodlání pomáhat lidem záhy překazilo neplánované sexuální dobrodružství s retardovanou svěřenkyní chráněné dílny, v níž pracoval. Spění k střetu osudů těchto tří životních outsiderů plní většinu stránek knihy, kapitoly označené od „A“ do „J“. Žádný z nich není úspěšný sám o sobě, a žádný posun nenastane ani po vzájemném setkání. Teprve Jeremiáš, který se obětuje v nakašírovaném přepadení cestovní kanceláře na Florenci, v jedné z nejméně věrohodných scén, nakonec přinese jistou formu východiska směřujícího k happy endu. Jediná koncepce počinu je evidentní úsilí, „aby to vyšlo“, a tak musíme společně s autorem proskákat jednotlivými obručemi účelově nastavených situací, jež jsou podány rádoby groteskně, ale víc připomenou zpravodajství komerčních televizních stanic či stránky obrázkových časopisů. Nic zvláštního se vlastně neděje – lidem se daří nebo nedaří, setkávají se a rozcházejí, jsou spokojeni či naopak. Přínos toho, že Jeremiášův pohled na svět je pokřiven díky bigotnímu otci, Tomáš má zkušenost týraného dítěte a Bára je altruistka zneužitá primitivně vypočítavým partnerem, se ukáže ve „vhodnou chvíli“, ale ne proto, že k ní postavy dospěly, dozrály, prostě to měly předepsáno. Chybí tu nadsázka nebo aspoň nadhled, zbývá jen ukoptěné postrkování ve stylu – ještě mám nápad, tak šup tam s ním.

Skóre: 5/10